Inspiruj se výzvou - žij svůj život - tvoř vlastní příběh - uchovávej vzpomínky
PŘÍBĚH FOTODENÍKŮ
Do dnešní podoby Fotodeniky.cz dlouho vedla neviditelná, nebo možná neuvědomovaná cesta.
V mém životě mě už od mala provázely různé deníčky, notýsky, zápisníky, bločky i sešity. Mamka mi je nejčastěji kupovala, když jsem byla nemocná a já se vždy těšila, až je nějakým způsobem zaplním.
Vzpomínám si, jak jsem svoji nejlepší kamarádku „tahala“ do muzea jenom proto, abych si pak mohla do deníčku nalepit vstupenku a napsat, kde jsem byla, s kým a jaké to bylo.
Později, když focení bylo dostupnější, se deníčky postupně přeměnily na alba s fotkami a zápisky. Postupně jsem deníky vylepšovala i nějakým kreativním nápadem. Často obsahovaly i upomínkový předmět, např. mapku cesty, vizitku restaurace, prospekt z výstavy či pohled.
Občas se i stalo, že touha tvořit deníky z mého života odešla. Byla nahrazena jinými aktivitami a často i mnoha povinnostmi. V posledních třech letech se touha ke mně vrátila mnohem intenzivněji přetavená do podoby vytvořit vlastní nápady, návrhy a grafické zpracování deníků. Tentokrát už nikoliv jen pro mě, ale pro druhé.
Z reakcí lidí nejen kolem sebe, ale i v on-line prostoru, jsem silně vnímala a stále vnímám, jejich potřebu žít vlastní život, plnit si svá drobná přání a vzpomínky na prožité uchovávat. Řekla jsem si, že budu lidem nápomocná jim jejich sny uskutečňovat.
Dovolte mi tedy, milí zákazníci, vás prostřednictvím nabízených fotodeníků podpořit ke krásné a kreativní tvorbě vašeho osobního příběhu. Věřím, že vás fotodeníky mohou ve vašem životě obohatit, že v nich najdete silnou přitažlivost pro smysluplné trávení vlastního života, že vám přinesou radost a příjemné naplňování volného času.
A tak projekt Fotodeniky.cz pomalu vzniká. Postupně se, já i fotodeníky, rozvíjíme a jsme stále v procesu.
Upřímně doufám, že i vy budete jeho součástí.
Bude mi ctí.
Pár slov o mně
Ahoj, jmenuji se Mona a tady je pár slov o mně...
Brno je moje rodné město, ve kterém žiji celý svůj dosavadní život. I když přiznávám, že by bylo zajímavé a na zkušenost obohacující chvíli žít třeba na druhé straně zeměkoule. No, život mě tam nezavál …. ale přinesl mi poznání. Dnes už vím, kdo jsem, co opravdu chci a potřebuji, kde chci být tady a teď, s kým a jak chci svůj život žít i to, kam směřuji. Za toto porozumění s pokorou děkuji situacím a lidem, kteří mi vstoupili do života.
A kdo jsem? Člověk:
Závěrem chci poděkovat svému muži Petrovi, dětem Lucii a Petrovi, tátovi Karolovi a tchýni Draze za velkou podporu.
A taky vám všem, co jste dočetli až nakonec, a co jste si koupili fotodeník, abyste si mohli zaznamenat a uchovat vzpomínky svého vlastního života.
S úctou Mona
